Člověk a včely v proudu času
Již od ne paměti byli lidé fascinování životem včel. Velmi brzo si pozorováním osvojili poznatky, že divoce žijící včely jim mohou poskytnout velmi dobrý užitek. Člověk došel k poznání, že mu tento hmyz může dát nejen chutnou a zdravou potravinu ve formě medu, ale také užitkové suroviny v podobě vosku, například k výrobě svíček. Vědci a historikové našli při svých vykopávkách různé nádoby s dobře zachovaným obsahem medu a tyto nádoby pochází z let cca 4500-5000 let př.Kristem z Egypta, je také známo, že řecký filosof Aristoteles ( 384-322 př.Kr.) byl pohlcen studiem včel, jsou také zmínky z bible a dalších historických pramenů. Byly doloženy také knížecí včelíny na Kyjevské Rusi, Balkáně, západní Evropě…
Pokud se zaměříme na dobu historicky i geograficky bližší, tak z pramenů zjistíme, že i staří Slované byli proslulí včelaři a med i vosk představovaly důležité vývozní artikly z převážné většiny slovanských zemí. První zmínky na našem území jsou hlavně z Velké Moravy (9.století po Kristu). Tam kde bylo hodně lesů provozovalo se včelařství formou tzv. brtnictví (starý způsob sběru medu z dutin stromů). Člověk ovšem brtě ve stromech zvětšoval a různě upravoval, aby do nich nalákal rojící se včely a ty pak chránil před škodnou zvěří, především medvědy a také jinými lidmi. Slované vařili z medu alkoholický nápoj – medovinu. Velmi cenným platidlem byl med i včelí vosk. Již tehdy v prvních celních tarifech byly stanoveny celní poplatky, které museli cestující obchodníci platit. Kyjevský kníže Igor i kněžna Olga posílali dokonce vosk, jako vzácný dar do Byzance. Vosk se používal především ke zhotovování svíček, v kovolitectví, na potahování destiček pro psaní stilem, ke konzervaci a impregnaci vláken apod. „Kdyby naši předkové před tisícem let mohli vydat statistiku svého vývozu, našli bychom v ní jako hlavní položky kožešiny, plátno, koně, ale hlavně med a vosk z lesních včel. Med také tvořil i důležitou součást dávek odevzdávaných knížatům, na hradech byly k jeho skladování zřizovány speciální místnosti.
Středověký včelař byl tehdejší společností velmi vážen a měl od panovníka velká privilegia. Největšího rozmachu dosáhlo včelařství na našem území hlavně za císaře Karla IV., který roku 1350 vydal tzv. Dekret norimberský, vymezující práva a privilegia cechu včelařského. V té době se ale již včelaři nespoléhali na včelaření ve starých vykotlaných stromech, ale přenášeli si včely blíže ke svým příbytkům. Z počátku pouze odřezali původní strom i se včelami (tzv.kláty) ,ale později se začali věnovat také výrobě úlů z jiných materiálů, jako slámy, rákosí a podobně.
Velmi známé jsou úly košnicové, upletené z několika slámových košů. Tento proces byl již značně jednodužší, než složité vydlabávání dutin do stromů. Ty měly tu výhodu, že byly lehčí, ale přesto trpěly,stejně jako klát a brť nevýhodou, a to že se nešlo provést kontrolu celého včelstva a včelího díla
Jak šel čas, byly vymyšleny lepší a modernější způsoby chování včel v úlech. Přelomem byl ovšem vynález již zadem přístupného úlu (zadovák), do kterého bylo možné se podívat a hlavně vynález známého průkopníka včelaření barona von Berlepsch (1815-1877), který vymyslel dodnes používaný rámek,jež se vkládá do úlu. Později se do rámku přidala vosková mezistěna a major rakouské armády Hruschka (1819-1888) se proslavil vyrobením prvního medometu, čímž vlastně se včelařství odrazilo směrem k prudkému vývoji, který utěšeně pokračoval, nezastavily ho ani obě světové války či éra komunismu.
Včelařství provozované na našem území,žel bohu pokleslo právě během časů nedávno minulých tak, že v současné době je včelařů méně a méně a mládeže je nedostatek(Pro zajímavost – průměrný věk včelaře dle statistiky z roku 2009 je 65 roků!). Med bývá mnohde v domácnostech nahrazen cukrem a sirupem. Medovinu vytlačilo "universální evropské" pivo a kořalka. Proto se nemůžeme divit, že cena výrobků od včelařů poklesla a včelařství se stalo neprávem opomíjenou popelkou v našem zemědělství a jen koníčkem několika málo jedinců. Přesto se ale v posledních rocích opět začíná situace zlepšovat a lidé zpětně přicházejí na to, že člověk a včely patří od nepaměti k sobě.
Dnes se již převážně včelaří v moderních nástavkových úlech, používají se nástroje z ušlechtilých matriálů, existuje mnoho studií a vědeckých poznatků ze života včel, prostě vývoje jde kupředu, ale přesto – včely jsou stále tytéž, je jen na nás, zda jim umožníme obývat tuto planetu další tisíce let, nebo je necháme vymřít.
Věřme, že první možnost je správná, je jen na nás jak s nimi naložíme, protože v životě včel a s nimi spojenými otázkami se stále objevují nové a nové věci, které člověka nepřestávají fascinovat. Buďme rádi, protože včely si to jako dokonalý a nezastupitelný super organismus dozajista zaslouží, aneb jak řekl Jan Ámos Komenský, učitel národů – „vše co jsem se naučil, naučil jsem se od včel“, s čímž lze jen souhlasit, od včel se dá naučit mnohé.
Zajímavost na konec – poslední vědecké výzkumy ukázaly, že i v takovém oboru, jakým je matematika, bychom se mohli od včel učit. Konkrétně – „vědci z Londýnské univerzity zjistili, že včely dokáží rychle vyřešit složitý matematický úkon, se kterým si běžně poradí jen výkonný počítač. Včelí mozek velký jako semínko stačí k tomu, aby našel nejkratší možnou trasu od jedné květiny ke druhé. Podobný problém řeší pomocí počítačových programů například obchodní cestující, kteří potřebují na konkrétní trase minimalizovat finanční náklady na cestu a ušetřit při tom co nejvíce času. Vědci použili při pokusu se včelami umělé květiny řízené počítačem a sledovali, jak si včely naplánují logistiku. Ukázalo se, že ať jednotlivé květiny objeví v jakémkoliv pořadí, včela si v krátké době vytvoří „letecký plán“, podle kterého navštíví všechny květy a současně uletí nejkratší možnou vzdálenost. K pečlivému plánování ji vede především snaha ušetřit co nejvíce drahocenné energie, kterou musí vynaložit na namáhavé létání. Včely jsou tak jediným živočichem na světě, u něhož byla podobná strategie prokázána.